[E15] Pandemie přinesla do školství jen hrstku změn, ty největší teprve přijdou, říká Ota Novotný z VŠE

Vzdělávací systém se pomalu, ale jistě začíná měnit. Technologie jdou kupředu nebývalým tempem a svět čím dál více musí čelit nástrahám, jako je například pandemie, otevřený válečný konflikt a následná vlna migrace, nebo problémům se změnou klimatu. „Revize současného systému vzdělávání je nutná a je jenom otázkou času, kdy bude nekompromisně vyžádána vnějšími změnami a událostmi, které již v současném světě probíhají,“ říká vedoucí katedry informačních technologií na Vysoké škole ekonomické v Praze Ota Novotný.

O změnách ve vzdělávacím systému slýcháme často. proč by se měl podle vás stávající systém změnit?

Rychlost evoluce a inovací překonává naši schopnost hodnotit jejich dopady na náš sociální, psychologický a politický život. Z celosvětového pohledu nám hrozí prohlubování rozdílů v příjmech, rostoucí geopolitické konflikty a narůstající klimatické katastrofy. Goldin & Katz již v roce 2008 uváděli, že v mnoha ohledech čelíme těmto hrozbám částečně i proto, že v „závodě“ mezi vzděláním a technologiemi právě vzdělání ztrácí půdu pod nohama. Důvodem pro změnu ve vzdělávacím systému je mimo jiné celkový rozsah světových znalostí, který se nyní každý rok zdvojnásobuje, a znalosti tak rostou exponenciálně.

Rozsah znalostí se sice navyšuje, ale čas strávený ve škole zůstává stejný. Jakým způsobem mají studenti tolik informací vstřebat?

Ano, průměrný čas strávený ve škole v rámci formálního vzdělávání se ve vyspělých zemích pohybuje okolo dvanácti let a rozhodně exponenciálně neroste. Je tedy jasné, že vzdělání omezené pouze na školní docházku v první části života každého člověka – ve své současné formě a rozsahu – prostě nemůže pojmout rostoucí rozsah znalostí a vývoj technologií. Čas ve škole se už ale nedá o moc více nafouknout. Je tedy nanejvýš nutné, aby vzdělávání lidí nekončilo po dvanácti letech, ale aby pokračovalo po celý život. Pokud se člověk sám nebude vzdělávat průběžně během svého života a pokud si nebude doplňovat potřebné kompetence, jeho vzdělání a dovednosti zmizejí.

Dnešní doba je ale velmi turbulentní a platí, že co se člověk naučí dnes, to je zítra jinak. Jak s těmito rychlými změnami ve školství pracovat?

Je to tak. Současně významná část znalostí a dovedností, jež člověk v první části života získává, určitě nebude odpovídat tomu, co bude potřeba znát a umět v budoucnosti. Ta je a vždy byla nejistá, a proto se na ni nedá přesně připravit podle nějakého seznamu předmětů, který vznikne v rámci osnov základní nebo střední školy. Pokud se člověk sám nebude vzdělávat průběžně celý život, stane se jen součástí masy ovládané emocemi a technologiemi. A tohle se netýká jen pracovníků na manažerských pozicích nebo vysokoškoláků, u kterých se o průběžném vzdělávání dříve mluvilo nejvíce. Tohle se teď týká nás všech. Vzdělání je jakási kotva, bez níž se v životě nejistota zvládá jen velmi obtížně. Otázkou tedy je, jak současné vzdělávání dostatečně změnit, aby připravilo lidi na práci s technologiemi, umožnilo jim vytvářet harmoničtější vztahy nebo si uvědomit globální přesah toho, co dělají. Tohle je jenom část hodnot, které bude do vzdělávání potřeba doplnit jako přípravu na nejistou budoucnost.

Začíná se už dít nějaká změna ve vzdělávání, nebo jsou to zatím jen plané řeči?

Revize současného systému vzdělávání je nutná a je opravdu jen otázkou času, kdy bude „natvrdo“ vyžádána vnějšími změnami a událostmi, které již v současném světě probíhají. Některé změny zaznamenáváme například s příchodem pandemie. Ta ale přinesla jen hrstku změn, ty největší nás teprve čekají. Budou se týkat všech základních stavebních kamenů vzdělávání, tedy co, jak a kde se učit. Změní se i pohled na to, co je vlastně škola a co má přinášet,
ale i pohled na roli učitele. Tohle už není sci-fi vzdálené budoucnosti, jsme jen krok od takových změn. Oblastí, kde již naplno propukly, je právě celoživotní vzdělávání, které probíhá po škole v dalším průběhu osobního a profesního života.

Pokud se změní pohled na roli učitele, co se stane s rolí studenta?

Role studenta samotného se bude radikálně měnit. Studenti, kteří nyní více či méně pasivně konzumují příchozí informace a znalosti, se budou muset stát aktivními tvůrci svého vzdělání. Rozumně zvolené a využité technologie jim poskytnou řadu nástrojů, aby mohli buď samostatně, nebo pod vedením pedagogů prozkoumat vše, co v nich vzbudí zájem a nadšení. Taková personalizace jim umožní do života zahrnout i dovednosti a dispozice, jež nejsou
specifické pro daný předmět, jako je kreativita, spolupráce, komunikace, kritické myšlení nebo sebeřízení.

Jakým jiným způsobem než klasickou školní výukou nebo takzvanou univerzitou třetího věku lze vzdělání doplňovat a „jít s dobou“?

Vznikla řada technologických platforem, kde se vzdělání dá doplnit. Školy nabízejí kurzy nebo nově připravené programy, které již s výše uvedenými principy pracují a nejsou tolik svázány povinnými osnovami a akreditacemi jako u formálního vzdělávání. Na druhou stranu to znamená z pohledu studenta nutnost aktivně hodnotit, co je pro něj prospěšné, jak je nabídka kvalitní a jakou mu přinese hodnotu. Stačí jen chtít a člověk může v kterémkoli okamžiku svého života změnit svoje profesní zaměření, rozšířit si obzory a změnit profesi. A je lépe na to být připraven než být potom smýkán změnami, které se kolem nás dějí. Proto je potřeba začít hned a nečekat až do důchodu na univerzitu třetího věku.

Pokud se člověk sám nebude vzdělávat průběžně celý život, stane se jen součástí masy ovládané emocemi a technologiemi.

Autor: Ota Novotný
Zdroj: E15