Když AI umí odpovědět téměř na všechno, co zbývá nám?

Ohlédnutí za meetupem Rethinking Education in the Age of AI

Jak učit ve světě, kde má každý po ruce nástroj, který během pár vteřin odpoví téměř na cokoli? A hlavně, jak zařídit, abychom kvůli tomu nepřestali přemýšlet sami? Právě kolem těchto otázek se točil zářijový meetup Rethinking Education in the Age of AI.

První podzimní meetup Data & Business VŠE, který jsme pořádali společně s komunitou AI Transformers, přivedl přibližně třicet účastníků. Menší počet byl nakonec výhodou. Večer zahájil úvodním slovem Michal Ličko z AI Transformers, ujal se také moderování a rychle rozpovídal celé publikum. Atmosféra byla komorní a přátelská a každý dostal na úvod prostor se krátce představit.

Zazněly čtyři krátké přednášky o vzdělávání z různých úhlů. Ota Novotný mluvil o veřejném školství, Dana Hague o soukromém vzdělávání, Michal Ličko o soukromém neformálním vzdělávání a Kateřina Cakin z projektu Tiny (AI dětem) o práci s umělou inteligencí přímo s dětmi. Panelová diskuse nakonec téměř nebyla potřeba, protože otázky od publika přicházely hned po jednotlivých vystoupeních a debata běžela spontánně už během večera.

Jedna z vět, která večer vystihla nejlépe, zazněla od Oty Novotného:

„Co zbyde z nás?“

Nešlo o odmítání technologií, ale o to, co si chceme udržet jako vlastní schopnost, když nástroje zvládají čím dál víc. S tím souvisela myšlenka capability before convenience: nejdřív se naučit přemýšlet, ověřovat a formulovat otázky, a pak teprve využívat AI k pohodlí. Podobně i Tinyboti, o kterých mluvila Kateřina Cakin z AI dětem a projektu Tiny, dětem odpovědi nepodsouvají, ale vedou je k tomu, aby hledaly vlastní.

Meetup jednoznačnou odpověď nepřinesl, a ani neměl. Přinesl ale otázky, různé zkušenosti a prostor o nich společně přemýšlet.

Děkujeme řečníkům i všem účastníkům za otevřenou diskusi a komunitě AI Transformers za spolupráci. Poděkování patří také Martinu Weinpoldovi za skvělou fotodokumentaci. Fotky z večera najdete v galerii níže.